"The future belongs to those who believe in the beauty of their dreams." -Eleanor Roosevelt

Poutník skrz čas [Doctor Who]

8. února 2016 v 20:30 | Starlightee
Zážitky prostupující časem i prostorem z trochu jiného úhlu pohledu...
Můj první pokus na toto téma. A je jedno, jestli tím tématem myslím seriál Doctor Who, nebo slohový úrvar líčení. Je to jedna z několika mých školních slátanin, které se nikdy nedočkaly odevzdání. Tak snad alespoň Vám se bude líbit.
V případě zájmu přidám i jiné, třeba na téma Broadchurch.
 

OC-Moondance

20. ledna 2016 v 16:09 | Starlightee
Jméno: Moondance
Druh: měsíční drak
Věk: 120 let
Vzhled: Moony má tmavě modré šupiny, které se občas prolínají do bílé. Hlavu jí zdobí bílý půlměsíc a tři bílé ostny, které chrání velké světlemodré oči. Má poměrně velká modrobílá křídla, delší krk a krátké nohy na kterých jsou tlapky s drápy.
Přátelé: Fuffy, Purpose
Rodina: nemá
Stav: nezadaná
Povaha: Snílek, tichá, nenápadná, usměvavá, přátelská
O ní: Jak můžete usoudit, Moony je především noční živočich. Bílé části jsou v noci celkem nápadné, i přes to je výborný lovec. Co se týče potravy, nejčastěji jí různé ovoce, občas i trávu. Ráda si dá také maso (nejčastěji ryby, nebo kuřata). Její tělo je přizpůsobeno létání, protože na obloze stráví většinu část svého života. Když zrovna nelétá, můžete ji najít vysoko v horách, protože jen z této polohy jsou dobře vidět hvězdy. Její druh (je jednou z dvanácti hvězdných draků) má totiž k obloze velmi blízko.
Moony je od narození němá. Díky tomu dokáže být dobrou a věrnou přítelkyní, je milá a umí naslouchat. Moc přátel nemá. Je sice samotářka, ale ostatní draky kolem sebe dokáže ocenit (spíše se jich bojí, než aby na ně byla ošklivá)
Má ráda pohodu, ticho a klid noci.
GALERIE

Poslední ohlédnutí za rokem 2015

31. prosince 2015 v 17:15 | Starlightee |  News
Zdravím!
Jsem zpět s plánovaným ohlédnutím za rokem téměř minulým.
V roce 2015 bylo na mém blogu vydáno 32 článků a stránku navštívilo asi 2300 lidí. Čísla však zřejmě moc lidí nezaujmou, že?
Z mého pohledu tedy nejen tento blog, ale celá naše komunita prošla velkými změnami, tedy alespoň co se zaměření týče. Myslím, že si můžeme s hrdostí začít říkat společenství fangirls, protože tomu tak i je. Poslední dobou tu totiž čtu články především o tom, kdo jakou knihu četl, jak se komu jaký seriál líbil a podobně. Ostatně i já sama takové články píšu. Navíc MLP je plnohodnotný fandom... a nevím jak vy, ale já nový díl neviděla minimálně rok.
Změna pojmenování je však především estetická. Já jsem ráda, že "jdeme s dobou".
Samozřejmě bych se měla zmínit i o Projektu X (už bych mu konečně mohla vymyslet nějaké slušné jméno, co?), který je posledí dobou hlavní náplní našich blogů. Moc bych vám chtěla poděkovat za to, že jej bylo vůbec možné realizovat. Že když jsem o něm začala více mluvit, že jste mě neposlali... slušně řečeno někam. Je to tudíž především vaše zásluha, že brzy bude slavit půl roku. Stále však mám co zlepšovat. A věřte, možná že to není znát, ale usilovně na něm pracuji. Právě nyní sa snažím doladit historii a vzhled domovské dimenze mé postavy, Willow. (Brzy vydám článek, který se bude zabývat problematikou mých vlastních světů). Fanartů zveřejněné na FB skupině také přibývá, takže já myslím, že už nás čeká jen to dobré.
S optimismem bych tedy ráda vrkočila do roku 2016. Přeji vám jen samé dobré věci, ať už se to týká života blogového, nebo toho osobního.
Naposledy v tomto roce
Vaše Starlightee
A když už jsme u těch fandomů..
True story :D
 


Potřebná dávka inspirace

15. prosince 2015 v 17:57 | Starlightee |  Other
Zdravím ty z vás, které náhodou zabloudily na můj blog a čtou si nyní tento článek.
Blíží se nám Vánoce a s nimi ruku v ruce i dlouho očekávané prázdniny. Jelikož mám teď více času a tu správnou náladu na psaní, rozhodla jsem se pro tvorbu na Wattpadu. Ano, já si ten slvný účet doopravdy založila. Nevím, co se to se mnou děje...
Pokud tedy nemáte zrvona co dělat a zaujala vás moje tvorba, určitě občas zavítejte sem: https://www.wattpad.com/user/Starlightee
Zatím tam sice nenajdete nic nového, jen pár vám dávno známých jednorázovek, ale doufám, že tam nové příběhy brzy přibudou. Zní to tak jednoduše, ovšem má to jeden dost velký háček- moji omezenou fantazii. Ne, vážně. Všechny mé dosavadní fanfikce se nějakým způsobem týkaly Hvězdné brány, já bych se však chtěla posunout dál. Psaní fanfikcí mě však stále baví, větším problémem je ovšem správný výběr seriálu.
Dávám vám tedy prostor pro návrhy nebo přání, která by se týkala děje či bližšího zařazení budoucích fandikcí. Neříkám, že se jich budu držet do puntíku, to ne... jen budu ráda za každou radu či ochotu.
+++
Chtěla bych také připomenout, že je stále možné se připojit k Projektu X. RPG na Facebooku sice již dávno začala, ale pro opozdilce by to neměl být žádný problém. Neváhjte však příliš dlouho!
***
A protože autorka si neví rady se zakončením článku, tady je několik obrázků Aleca Hardyho jak si nasazuje kravatu...


Pár fotografií

28. listopadu 2015 v 20:33 | Starlightee |  Art
Ahojte
Tak po dlouhé době zase píšu. Poslední dobou na mém blogu byla k přečtení pouze temná povídka, která opravdu nepatřila mez mé nejpovedenější. Jsem tedy ráda, že se vám i přesto líbila. Možná to bylo právě kvůli tématu, to nevím. Ale slibuji, že příště budu své myšlenky lépe přetvářet do psané formy.
Ale to odpočuji od tématu. Už jednou jsem vám ukázala své fotografické výtvory a musím uznat, že se vám celkem líbily. Proto bych ráda zveřejnila nějaké další fotografie. Vím, není to zrovna to nejlepší. Ale na svou obhajobu musím říci, že nejsem majitelka zrcadlovky, jen obyčejného kompaktu- a tak by to mohlo být i horší.
No nic, snad se vám moje nejnovější patlaniny budou alespoň trochu líbit.

Hello darkness my old friend

19. listopadu 2015 v 17:09 | Starlightee
I've come to talk with you again...

A tak jdu po ulici. Koukám kolem sebe na ošuntělé domy, na lidi, kteří někam spěchají. S rukama v kapsách se jen tak tak plahočím domů. Cítím vítr ve vlasech, zima už se blíží. Ale kdo vlastně jsem?
Nemám tušení. Vlastně ani nevím, jak jsem se dostala sem. Zastavím se, najednou ani nevím kam jdu. Na svých bedrech cítím váhu všech lidí kolem mne, celého světa. Pláču. Snad kvůli tomu co jsem jim udělala. Jakých věcí jsem se dopustila na všech lidech, kteří mi věřili. Kterým jsem věřila já.
Vždycky jsem hledala chybu v nich. Proč nejsem oblíbená? Proč se cítím být tak sama? Mají mě vůbec rádi?
Můžu si za to sama. Chovala jsem se k nim hnusně, když jim nebylo zrovna nejlépe. Oplácejí mi rovným dílem, patří mi to.
Až donedávna jsem si tohle nebyla schopna uvědomit. A nyní, když to vidím, když se mi konečně rozplynula pověstná mlha před očima, nevím, jak mám s váhou celého života naložit. Nebyla jsem si vědoma toho, že bych ubližovala lidem kolem sebe. Nemyslela jsem na to, jen na sebe.
A nyní? Pláču snad kvůli tomu? Kvůli tomu, že jsem byla tak zlá, sobecká? Ne. Pláču kvůli tomu, že jsem schopna si to nyní uvědomit. Přemýšlím dokonce nad tím, zda by nebylo lepší žít zase jako dřív. Vrátit se k srdci, které bylo zaplněno temnotou.
A ptám se, může se to vlastně někdy zlepšit? Mohou se lidé změnit?
Nejhorší je to, že já sama toho nebudu schopna. Vždy zůstanu ta zlá, už navždy mě bude pronásledovat stín té nejhorší verze samotné mojí osobnosti.
A co je ještě horší je fakt, že si to dokážu uvědomit. Že se chovám k ostatním zle, že je to bolí.
Že to bolí i mě.
Moji přátelé, ta hrstka lidí, kteří to se mnou vydrželi. Zůstanou připojeni k mému srdci, i když to způsobuje oběma stranám neuvěřitelnou bolest. Už navždy.
A co potom jsem, když nedokážu ochránit je?
Nic.
Nejsem vyjmečná, nejsem chytrá, a už vůbec nejsem hodná.
Jak lehké je soudit ostatní. Ještě lehčí je všímat si jejich chyb. A když já soudím je, oni pak budou soudit mě. Nemohu za ně na to být naštvaná, mají na to právo. Takový je svět.
Ale přesto mě sžírá nenávist. Nejen k těm druhým, ale časem i sama k sobě. Stačí jen chvíle, alespoň trochu se pozastavit nad svou maličkostí. A hned je to tady. Pochybnosti.
Kdo jsem? Kam mířím? Polepším se někdy?
Nevím, možná je to tak lepší. Prostě pokračovat v cestě dál a čekat. Být taková jako doteď, protože lidé už si svůj obraz udělali a nezmění jej.
Prostě jít dál a doufat, že to příště dopadne lépe.
Že mí přátelé se mnou zůstanou.
Že jim konečně budu moci oplatit ty neuvěřitelné věci, které pro mne udělali- děkuji jim.
Že jednou ze mě bude dobrý člověk.


Kam dál