"The future belongs to those who believe in the beauty of their dreams." -Eleanor Roosevelt

Duben 2015

Fanfiction- The Last farewell

12. dubna 2015 v 11:33 | Starlightee

Název: The Last farewell
Seriál: StarGate SG - 1
Páry: Sam/Jack
Časová osa: epizoda Jiný náhled
Délka: krátké
Hodnocení: Napsala jsem to, když jsem tento díl poprvé viděla- to už bude nějakej pátek :D

---------------------------------------------------------------------------------------

Vše bylo jiné. Každý kousek půdy, každé zrnko písku této podivné planety se změnilo natolik, že už jej ani ona nedokázala rozpoznat. Od chvíle, kdy se jeho vlhké rty naposledy setkaly s jejími, od okamžiku, kdy na poněkud zašedlou uniformu dopadly první vlhké slzy, kdy se jí naposledy zahleděl do překrásných modrých očí. Moment, kdy ve dveřích dala své poslední sbohem muži, který pro ni tolik znamenal. Tolik, že by si zřejmě nedokázala představit život bez jeho přítomnosti.
Největší pomoc, kterou můžeme nabídnout člověku, jenž nás miluje je prostý okamžik. Okamžik, který věnujeme jen jemu. Samota je totiž ta nejhorší nemoc.
Nemoc, jejíž příznaky začala pomale pociťovat i ona. Nemoc, které zřejmě brzy podlehne.
Vše zde náhle bylo jiné, temnější. A právě ona ze všech nejlépe věděla, že už nebude nikdy nic jako dříve. Že to, co se jednou stalo, už nikdy nepůjde vrátit zpátky. Že to, co se tehdy stalo, je možná její chyba.
Přišlo jí nespravedlivé, že zrovna ona dostala od osudu na výběr. Že zrovna ona se nyní musí vláčet s pocitem viny po světě dál. Po světě, do kterého už nikdy nezapadne, kterému již nikdy nebude patřit.
Minula několik prázdných tváří, na jejichž rysy dopadaly poslední ztracené paprsky nouzového červeného osvětlení. Hleděla do tváří mužům, jež věnovali svůj poslední výdech naší drahé planetě Zemi. Zemi, která pomale krvácela. Zemi, z níž za několik týdnů zbude jen vyprahlá hrouda. Pouhý Goauldský žertík na planetu, která kdysi skrývala poslední špetku vzdoru. Planeta Země kdysi opravdu bývala svět, jež mohl poskytovat lidem v celé galaxii byť jen malou naději na svobodu. Naději, za kterou právě nyní platila tak krutou daň.
Připadalo jí to strašně dávno. I přes to, že věděla, že od poslední aktivace pozemské brány za účelem průzkumné mise nemohl uběhnout více než týden. Nemohlo to být více než šest dní, když poslední sonda zčeřila hladinu horizontu událostí. Nemohlo to být více než pět dní, kdy se na orbitě poprvé objevily hrozivé Goauldské letouny. Byly to přesně čtyři dny, kdy se na Modrou planetu poprvé snesl temný závoj smrti.
A tak se pomale blížila k oné osudem vybrané místnosti. Po tváři jí stékaly nepříjemně těžké a vlhké slzy, v mysli se jí vybavovaly ty nejbolestivější vzpomínky a v ruce ždímala fotografii. Fotografii dvou šťastných svatebčanů, kteří si zrovna před chvílí řekli své ano.
Její kroky se rozléhaly po temné chodbě. Sladěny s písní jejího srdce, které tlouklo jako o život, se pomale vzdalovaly od všeho, co znala. Spolu s posledními výstřely tak vytvářely dokonalou symfonii bolesti, jenž zdánlivě nebrala konce. Poté konečně spatřila onen předmět. Předmět, jehož využití jí doporučil právě on. Ale nyní už tu nebyl. Nebylo tu žádné živé dušičky, kromě hlídkujících hadů, kteří před chvíli dobyli poslední místečko odboje- onen tajemný horizont událostí.
Zaváhala. Pomale přistoupila k bouřící se hladině kvantového zrcadla a zhluboka se nadechla. Doufala, že jeho obzory skrývají lepší svět. Chtěla vidět lepší planetu Zemi, toužila poznat radost z vítězství, radost, jenž rozlévala tak nádherně hřejivý pocit naděje po celém těle.
Zavřela oči. Ucítila na tváři studené slzy. Cítila také chladné jizvy na svém srdci, prázdná místa, která již zřejmě navždy zůstanou naplněna temnotou. Naposledy si vybavila jeho usměvavou tvář, jeho krásné a upřímné oči. Vzpomínky chvíli podržela v mysli, chtěla si užít na tomto ztraceném světě ještě nějaké šťastné okamžiky. Poté konečně jemně zčeřila hladinu zrcadla svým ukazováčkem.
Rozloučila se tak se svou rodnou planetou. Samantha Carterová, poslední naděje Země, nyní opustila svůj svět a vydala se tak na dlouhou cestu, z níž zdánlivě nebylo návratu.

End

Fanfiction

12. dubna 2015 v 11:30 | Starlightee


Sam/Jack


Můj život podle Stargate

8. dubna 2015 v 23:09 | Starlightee |  Stargate
Contraia!
Tak vás po dlouhé době vítám zase u nějakého toho článku! Omouvám se, že jsem nepsala. Mohla bych sice říct, že nebyl čas, nebo bych se mohla vymluvit na nedostatek nápadů. Ale nebudu si nic nalhávat, nápadů mám hodně. Problémem je, že kdybych všechny tyto nápady zrealizovala, zřejmě by na tento blog už nikdy nikdo nepřišel.
Bojím se totiž, že to, co se již tak dlouho chystám udělat, vás nebude vůbec bavit. Podle avataru již můžete tušit, na co tím narážím. Ano, k vaší smůle, já jsem Gater tělem i duší. Můj notebook se pomale zasekává pod návalem fanfikcí, které nemám kam dát. Většinou jde však jde o Sam/Jack příběhy. Bohužel, zájem o MLP mě jaksi již opustil a já hledám, čeho nového se chytnout. Nechci říci, že bych z tohoto seriálu vyrostla. Jen tím chci naznačit, že lidé se prostě mění, tečka.
Otázkou je, kdo by se měl této změně přizpůsobit- zda vy, nebo já. Nyní raději nechám rozhodnutí na vás, ne, dnes nechci být zbytečně sobecká. Abychom si to tedy ujasnili- co vás bude čekat na tomto blogu, pokud nechám své fantazii volý průchod? S největší pravděpodobností to budou především fanfikce (SG, možná Doctor Who), obrázky, videa, challenges, postavy.. a samozřejmě také projekt, který máme s Páťou rozpracovaný.
A co by vás čekalo, kdybych měla své myšlenkové pochody zkrotit na přípustnou mez? Toť otázka.. sama si totiž nejsem jistá, co bych na tuto stránku měla vlastně přidat. Zřejmě by to byly příběhy a postavy (které však zřejmě stejně zveřejním), možná také obrázky, jenž však můžete přecejen najít na mém DeviantArtu. Pokud si tedy zvolíte tuto cestu, napiště mi prosím i nějaké rady, typy, nápady. Samozřejmě si můžete vybrat od každého něco, ráda bych totiž veděla, co vás baví. Nechť tedy promluví demokracie!